VP 4

Obsah

1. 1. Základní pojmy
2. 2. Žákovský parlament
3. 3. Volby
4. 4. Fungování a pravidla parlamentu
5. 5. Kompetence, role, funkce
6. 6. Agenda
7. 7. Jednací řád
8. 8. Memorandum
9. 9. Metody práce
10. 10. Evaluace

Rozvoj demokratické kultury

1. Úmluva o právech dítěte považuje za jeden z hlavních cílů výchovy přípravu dítěte na jeho odpovědný život ve svobodné demokratické společnosti.
2. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání vymezuje jako jeden ze svých cílů vedení žáků k tomu, „aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti“.

Odpovědnost

1. Odpovědnost žáka je chápána jako významná součást jeho kompetence k řešení problému a kompetence občanské.
2. Výchova k odpovědnosti by se proto měla stát nedílnou součástí školního vzdelávání.
3. Klíčové je, aby se škola sama stala modelem demokratické společnosti a umožňovala žákům zapojovat se do školního dění a spolurozhodovat o záležitostech, které se jich týkají.

Demokracie

1. Demokracie je složeninou dvou řeckých slov: démos (lid) + kratein (vládnout) a všeobecně se definuje jako „vláda lidu“.
2. V současnosti demokracii můžeme nejjednodušeji definovat jako „společenství občanů, kteří společně vykonávají správu vecí veřejných, což znamená, že se nejedná o vládu jedince nebo omezené skupiny“.
3. Demokratické zřízení je založeno na principu podřízení menšiny vetšine, uznání rovnosti, svobod a politických práv občanů, suverenity lidu, kdy moc vychází z vůle lidu a tato vůle se realizuje všeobecnými volbami jak pro muže, tak pro ženy.

Výchova k odpovědnosti a hodnotám

1. Hodnotu obvykle vymezujeme jako obecný pojem pro ocenění čehokoli ve smyslu materiálním i duchovním.
2. Hodnoty umožňují človeku orientovat se ve světě.
3. Odpovědnost je vždy spjata s vědomím cíle, se samostatnou volbou jednání na základě rozhodování a s připraveností čelit následkům svých činů a velmi úzce souvisí s následujícími jevy:
   - se svobodou
   - s rozhodováním
   - s přijetím závazku

Se svobodou

1. Jedinec jedná odpovědně pouze tehdy, má-li možnost jednat svobodně a při rozhodování volit z alternativ, a zároveň si tuto svobodu uvědomuje.

S rozhodováním

1. Jedinec se rozhoduje samostatně, zohledňuje druhé, svuj systém hodnot a společenská očekávání, volí aktivní odpovědi na každodenní situace.

S přijetím závazku

1. Jedinec uvážlivě, aktivně a s osobním zaujetím přijímá sociální požadavky, které se pojí k rolím, jež zastává.

Jak definujeme demokracii?

Zkus si vzpomenout, s jakými jevy je úzce spjata odpovědnost?

1. se svobodou
2. s rozhodováním
3. s přijetím závazku

1. Výchova k odpovědnosti tedy předpokládá především možnost volby a nejmocnějšími prostředky výchovy se na tomto místě stávají vzory chování a zejména vlastní zkušenosti a prožitky.
2. Stejně duležitá je také vnitřní motivace každého jedince a její tři podmínky, tzv. tři S: smysluplnost, spolupráce a svobodná volba.

Mravní výchova

1. Základním předpokladem morálního chování je přesvědčení, že jedinec dovede odlišit dobré od zlého a že se jeho pohled na ně postupně vyvíjí a vyzrává.
2. Morálku tedy můžeme chápat jako soustavu pravidel, hodnot a mravních citů lidského jednání.
3. V našem prostredí se touto problematikou zabývá etická výchova, známá také jako výchova k prosociálnosti.

Prosociálnost

1. Prosociálnost můžeme charakterizovat jako schopnost konat dobro pro druhého člověka bez očekávání odměny nebo protislužby (tzv. altruistické jednání).

Etické vztahy

1. Etické vztahy nevyjadřují pouze vazbu člověka k ostatním lidem, ale celkový postoj jedince ke světu, životní realitě i sobě samému.
2. Etické vztahy mají stránku:
3. objektivní – mravní zásady společnosti,
4. subjektivní – mravní vědomí a další povahové kvality každého jednotlivce,
5. ideovou (teoretickou) – společností daná pravidla, mravní teorie a ruzné kodexy hodnot (napr. etický kodex hodnot).

Rozhodni, zda je tvrzení správné či nikoli

Výchova charakteru

1. Velmi důležitá je také výchova charakteru, která v sobě v různé míře zahrnuje i výchovu k hodnotám, morálce, občanství a demokracii.
2. Vztahuje se k utváření mravních a charakterových vlastností osobnosti, k formování postojů, hodnot, světového názoru a projevu chování.

Inter – uveď, zda se jedná o správné tvrzení nebo ne

Kritické myšlení

1. Kritické myšlení lze definovat jako nezávislé myšlení, které informace chápe jako východisko a hledá rozumné argumenty, začíná otázkami a problémy.
2. Kritické myšlení myšlenku (informaci) nejdříve uchopí, důkladně prozkoumá, porovná s opačnými názory a nakonec zaujme k problému konečné stanovisko.
3. Vše se děje na základě uvažování, a to jak svobodného a nezávislého, tak hlavně vlastního.

1. Tento druh myšlení začíná vždy nejdříve položenými otázkami a také problémy, kterými je nutno se zabývat a začít je řešit.
2. Kritické myšlení napomáhá ke zlepšení vyjadřovacích schopností, podporuje čtenářství, pomáhá udělat si na věc vlastní názor a umět správně argumentovat.
3. Kritické myšlení je hlavně o vzájemné výměně myšlenek, toleranci a odpovědnosti za své názory.

Komunikace

1. Podmínkou sociální existence člověka, která vyplývá z jeho potřeby vymenovat si informace s jinými lidmi, je komunikace.
2. Hlavním předpokladem sdělování i samotného procesu dorozumívání je naše řeč – verbální stránka komunikace, řeč těla – neverbální, mimoslovní komunikace a komunikace činem.

Účastník komunikace

1. Vztah k partnerovi (účastníkovi komunikace) může odkrývat i řadu dalších bariér, které lze zahrnout do oblasti tzv. nerovného vztahu mezi oběma účastníky komunikace.
2. Rozdíly mezi komunikačními partnery mohou být dány kulturou, mluvou v podobě slangu, nářečí, hovorového, případne odborného jazyka.
3. Mohou se objevit také bariéry v podobě xenofobie, neúcty a odporu vůči komunikačnímu partnerovi.

Úspěšná komunikace

1. Překonání osobního strachu z odmítnutí.
2. Zvýšení sebedůvěry a překonání osobních pochybností.
3. Umět přijmout odpovědnost.
4. Umět si stanovit cíl a jít si pevně za svým.
5. Schopnost plánovat a rozhodovat se.
6. Umět vyjednávat a ptát se.
7. Schopnost neustále se vzdělávat a učit.

Posluchač

Od dobrého posluchače se očekává interakce verbální i neverbální a dodržování následujících principů aktivního naslouchání:

1. Objektivní naslouchání (zaměření se na obsah slov, ne na přednes nebo osobní sympatie ci nesympatie).
2. Nepřetržité naslouchání (i v případe, že dané téma není příliš zajímavé).

1. Zajištění klidného prostředí k naslouchání.
2. Udržení přirozeného pohledu do ocí.
3. Nevyvozování rychlých záverů, nepřerušování komunikačního partnera (pokud něčemu nerozumíme, až dotyčný domluví, zeptáme se).
4. Zpětná vazba (po celou dobu naslouchání je důležité neverbální komunikací zřetelně dávat najevo, že všemu, co je nám sdělováno, rozumíme – kývání hlavou, změna výrazu obličeje, úsměv).

Vzpomeneš si, co znamená kritické myšlení?

1. Nezávislé myšlení, které informace chápe jako východisko a hledá rozumné argumenty, začíná otázkami a problémy.

Komunikace znamená

Oznac, zda se jedná o správné tvrzení či nikoli

Žákovský parlament

1. Žákovský parlament (ŽP) je ustanoven ze zástupců jednotlivých tříd 3.–9. ročníků ZŠ, kteří se pravidelně scházejí a koordinuje je dospělá osoba z řad pedagogů.
2. Jeho hlavní náplní je komunikovat s vedením školy a pedagogickými pracovníky a zároven předkládat připomínky a náměty ze tříd a informovat žáky o dění ve škole.
3. Realizuje projekty, které napomáhají ke změně klimatu školy.
4. Práve žáci jsou často těmi, kteří přicházejí se zajímavými nápady a podněty pro zlepšení chodu školy. A proto je parlament demokratickým spojením mezi pedagogy, žáky a vedením školy.

Koordinátor

1. Koordinátor funguje jako prostředník mezi vedením školy, ostatními kolegy a žáky.
2. Je dobrý psycholog, který vymezuje hranice mezi dospělými, dospívajícími nebo dětmi.
3. Nikdy nevystupuje jako rozhodující autorita, ale funguje v roli facilitátora, který ŽP moderuje a udržuje jeho pozornost na problémech a kompetencích, které má žákovský parlament v popisu své činnosti.
4. Koordinátor nikdy nekoná práci za žáky, ale vede je k odpovědnosti za jejich rozhodnutí.

1. Koordinátor je dospělá osoba, nejčastěji pedagog, ale může jím být i rodič, školní psycholog či jiná osoba, která se školou spolupracuje a zná její strukturu a problémy.
2. Spolupracuje také s vedením školy, učitelským sborem a žáky.
3. Stmeluje ŽP pomocí zážitkových aktivit a her.
4. Rozvíjí měkké dovednosti žáků, jako jsou řečnické projevy, pravidla, jak vést a argumentovat v diskusi, empatické chování a respektování názoru jiných.

Založení žákovského parlamentu

Žákovský parlament může vzniknout:

1. 1) rozhodnutím vedení školy,
2. 2) z potřeby žáků,
3. 3) z iniciativy pedagoga-koordinátora,
4. 4) z iniciativy školské rady či spolku při škole.

označ, zda se jedná o správné tvrzení

Volby do žákovského parlamentu

1. Volby jsou hlavním mechanismem demokracie, kterým žáci vybírají ze svých rad zástupce do žákovského parlamentu.
2. Volby jsou svobodným prvkem v demokratické společnosti, proto i ve školách je pouze na žácích, zda se voleb do žákovského parlamentu zúčastní, či nikoli.
3. Volby ve školách se podobají svým systémem, organizací i průběhem volbám do Parlamentu ČR.
4. Lze aplikovat několik volebních modelů, např. poměrné zastoupení podle tříd, ročníků, podle roku narození, pohlaví apod.

Volební model

1. Existuje několik cest, jak sestavit žákovský parlament.
2. Je na každé škole, jaký volební model si zvolí.
3. Před samotnými volbami je nutné si ujasnit základní parametry žákovského parlamentu a zvolit volební systém.

Organizace voleb

1.

1. Obvykle vedení školy nebo koordinátor žákovského parlamentu zvolí vhodný volební model a termín voleb.
2. Volební model musí být co nejvíce přizpůsoben věku kandidátů a voličů.

2.

1. Před samotnými volbami musí proběhnout informační kampaň.
2. Třídní učitelé nebo koordinátor žákovského parlamentu vysvětlí žákum význam ŽP, jeho naplň práce a zvolený volební model.
3. Velmi důležitá je vhodná motivace.
4. Informační kampaň je vhodné rozšířit i o všechny pedagogy a rodiče žáků.

3.

1. Dále je důležité stanovit roli třídního učitele a koordinátora žákovského parlamentu, stanovit volební komisi a volební místnost.

4.

1. Následně proběhnou samotné volby do žákovského parlamentu.
2. Školní volby by měly být velmi podobné skutečným volbám – hlasovací lístky, urna, plomba, plenta, státní nebo školní symboly apod.
3. Jelikož žáci většinou nemají občanský průkaz, je možno místo něj využít žákovské knížky.

5.

1. Následuje práce volební komise, sčítání hlasů, prezentování výsledků voleb.
2. Žáci a pedagogové, kteří jsou členy volební komise, musí být řádně poučeni a musí být stanovena jasná pravidla pro „vítěze“ voleb.
3. Výsledky je nutné prezentovat v každé třídě, na veřejných nástěnkách, na webových stránkách školy a vyhlásit ve školním rozhlase.

6.

1. Stanoví se termín pro první schůzi nově zvolených zástupců.

Co musí proběhnout před samotnými volbami?

Fungování a pravidla parlamentu

1. Povinností koordinátora žákovského parlamentu je iniciovat první schůzku, na které připomene roli a kompetence ŽP.
2. Zorganizuje volby zástupců z řad žáků.
3. Na první schůzku pozve vedení školy, které by mělo zdůraznit svou podporu pro toto žákovské sdružení.
4. Na tomto prvním setkání je sestaven harmonogram aktivit a akcí, které bude ŽP pořádat v príslušném školním roce.
5. ŽP pro svou práci potřebuje i odpovídající materiální, kancelářské a audiovizuální vybavení, které poskytuje vedení školy.

Kompetence, role a funkce

1. Před založením ŽP koordinátor stanoví, jakou roli bude toto školní sdružení zastávat, co bude v jeho kompetencích.
2. S tím seznámí členy ŽP a společně s nimi tyto obecné body upraví dle aktuálních potřeb dané školy.
3. ŽP by si měl vymezit svá práva, ale i povinnosti, za které je zodpovědný.
4. ŽP začne nejlépe fungovat, pokud si společně s koordinátorem stanoví první dosažitelný cíl, který začnou co nejdříve realizovat.
5. Dojde tak k upevnění vazeb mezi členy školního uskupení a k automatickému rozdělení rolí a vytvoření menších podskupin.

1. Žákovský parlament také vhodně prezentuje svou činnost i výsledky jak uvnitř školy, tak i mimo ni.
2. V dnešní době se často zapomíná a zanedbává právě vnitřní prezentace ŽP.
3. Žáci jsou zběhlí v ovládání sociálních sítí, tvorbě webových stránek, či prímo aplikací, a jiných internetových médiích.
4. Nástěnky, časopis (věstník) a jiné tradiční formy bývají často prezentovány jako zastaralé a nefunkční.

1. Právě nástěnky, časopisy, věstníky, papírové ankety, jejich fyzická přítomnost ukotvuje činnost ŽP na škole a dá se výborně použít i pro propagaci školy (dny otevřených dveří, mikulášské nadílky, dobročinné či charitativní akce).
2. V těchto případech je skvělé mít fotografie nástěnek, časopisy a další hmatatelné důkazy o činnosti a fungování žákovského parlamentu.
3. Není řešením rozdávat odkazy na webové stránky, facebookové stránky, online fotogalerie nebo videa na YouTube.

Agenda

1. Agenda představuje souhrn toho, co je třeba udělat, vyřídit, zařídit.
2. Agenda je také program schůze, porady nebo konference, souhrn témat, o nichž se má jednat.
3. Aby schůze parlamentu měla jasná pravidla a systém, měli by si zvolení členové žákovského parlamentu na svém prvním zasedání stanovit jednací řád.

Jednací řád

1. Jednací řád je soubor formálních pravidel, jimiž se řídí výbory, skupiny a jednotky.
2. Uplatnění jednacího řádu představuje výbornou metodu, jak s náležitým respektem vyslechnout názor každého člena skupiny.
3. Jde o nástroj upevňující demokratické principy ve skupině.
4. Struktura a délka jednacího řádu žákovského parlamentu musí být úměrná věku, tedy rozumovým schopnostem členů skupiny.

Obsah jednacího řádu

1. Jednací řád musí být krátký, přehledný a srozumitelný a jeho znění musí být pochopitelné dané věkové skupině žáků.
2. Jednací řád může obsahovat například:
   1. Úvodní ustanovení. Jednací řád žákovského parlamentu, název parlamentu, název školy, výbory žákovského parlamentu apod.
   2. Vymezení činnosti a kompetencí žákovského parlamentu.
   3. Způsob jednání členů žákovského parlamentu. Kdo svolává a kam, kdo řídí, kdy svolává a jak svolává. Program a příprava zasedání.

1. 4. Volba předsedy a místopředsedy žákovského parlamentu. Volba předsedy výboru.
2. 5. Hlasování.
3. 6. Organizačně technické záležitosti.
4. 7. Výstupy ze zasedání.
5. 8. Další a ostatní ustanovení – například o spolupráci se školskou radou, se spolkem apod.

Vzpomeneš si, co je to agenda?

1. Agenda představuje souhrn toho, co je třeba udělat, vyřídit, zařídit.

Memorandum (smlouva)

1. Žákovský parlament v rámci posílení demokratických principu sepíše se spolupracující stranou memorandum nebo dohodu o spolupráci.
2. Memorandum je na rozdíl od smlouvy spíše neformální záznam nějaké skutečnosti, jednání nebo stanoviska.
3. Memorandum bude sepsáno mezi žákovským parlamentem a např. vedením školy, školskou radou, spolkem, jiným žákovským parlamentem apod.

Obsah memoranda

1. Obsah memoranda nemůže překročit legislativní rámec.
2. Není možné vyžadovat napr. po vedení školy nebo školské radě něco, co neumožňuje legislativa.
3. Zde je opet velmi duležitá role koordinátora žákovského parlamentu.
4. V memorandu je vhodné uvést spolupracující strany, účel a předmět dohody, práva a povinnosti obou partneru a další ustanovení.

INTER- Vzpomeneš si, co je to jednací řád?

1. Jednací řád je soubor formálních pravidel, jimiž se řídí výbory, skupiny a jednotky.

Metody práce žákovského parlamentu

1. Žákovský parlament předkládá podněty, otázky a návrhy žáků pedagogům a vedení školy.
2. Zprostredkovává informace mezi třídami, snaží se o spolupráci mezi jednotlivými ročníky.
3. Pokud dojde k nějakému problému, snaží se najít optimální rešení.

1. Na začátku práce ŽP je třeba se zamyslet nad tím, čemu se vlastně parlament bude věnovat a jakou funkci ve škole má.
2. Všichni – jak žáci, tak učitelé – si musí ujasnit, proc je důležité, aby parlament vubec vznikl a fungoval.
3. Ve skupinové diskusi si stanoví cíle, co by se dalo ve škole zlepšit.
4. Najdou priority, které je treba řešit jako první.
5. Naucí se plánovat a hodnotit.
6. Musí se naučit argumentovat, protože se zajisté najdou oponenti, kteří nebudou se vznikem žákovského parlamentu souhlasit.

SWOT analýza

1. Efektivní pomůckou na začátku práce žákovského parlamentu je SWOT analýza.
2. K posílení silných stránek je třeba hledat stále nové metody – zvýšit samostatnost členů žákovského parlamentu při jejich práci, zlepšit komunikaci sami mezi sebou, zlepšit komunikaci mezi členy a ostatními subjekty – žáky školy, učiteli, vedením, naučit se pracovat na prezentaci parlamentu.

1. Koordinátor by měl umět vysvětlit žákům, že se nejedná o práci pouze několika málo jedinců, ale že práce ŽP je opravdu prací všech.
2. Měl by se snažit, aby odhodlání, které je zpočátku obrovské, vydrželo až do konce.
3. Pomocí metod odměnování, povzbuzování i vlastní iniciativy postupně slabé stránky minimalizovat, eventuálně odstraňovat.
4. K odstranění hrozeb je třeba použít silné stránky, zejména ty, které se již v praxi osvědčily.

1. Pomocí her, které souvisí s osobnostní a sociální výchovou, se upevňuje demokratické a kritické myšlení.
2. Na výjezdním kurzu je možno využít tyto hry:
3. - Místa si vymění,
4. - Nedokončené vety,
5. - Seznamování s pomocí balonku,
6. - Představování se ve dvojici,
7. - JÁ pantomima,
8. - Nedokončené příbehy,
9. - Co máme společného,
10. - Hra na konflikt,
11. - Skupinové role,
12. Pomocí těchto her žáci procházejí výcvikem sociálním, objevují se v nich prvky demokratické výchovy, zážitkové pedagogiky i psychologie.
13. Žáci si zároveň prověří svou schopnost diskutovat a pracovat v různě velkých skupinách, navíc s různě starými spolužáky.

Naucení žáku demokratickému rozhodování

1. Členové žákovského parlamentu musí velmi často společně rozhodovat.
2. Základem pro kvalitní spolurozhodování je skupinové rozhodování s demokratickými prvky.
3. Pokud se žáci naučí správně používat různé formy rozhodování, může jim to v budoucnu pomoci i v osobním životě.
4. Než si žáci osvojí správný způsob rozhodování, měl by o způsobu rozhodovat koordinátor ŽP, a to podle typu situace.

Hlasování

1. Pokud u žáků neplatí všeobecná shoda a stále se nejedná o závažný problém, je možno použít klasické hlasování.
2. Hlasování by měla předcházet diskuse, podobně jako tomu je i u ústní dohody.
3. Měli by hovořit pouze ti členové, kteří mají k problému co říct, ostatní poslouchají a vytváří si úsudek, ke kterému z názoru se přikloní.
4. Tento způsob hlasování je vhodný tehdy, pokud jsou ve hře dvě nebo tři varianty, o nichž se rozhoduje.
5. Tento způsob hlasování je označován za plně demokratický.

1. Vyloučit některé nevýhody klasického hlasování může tzv. hlasování vícekolové.
2. Spočívá v tom, že postupně vybíráme z více variant stále méně a méně možností až do konečného hlasování.
3. Během tohoto hlasování by měli mít žáci prostor opakovaně se vyjádřit k předmětu, o kterém se hlasuje.

Kdy se v žákovském parlamentu použije hlasování?

Náplň práce

1. V náplni práce je důležité stanovení cílů: krátkodobých, týdenních, měsíčních nebo celoročních.
2. Konkrétní rozdělení akcí v průbehu školního roku může vypadat takto: Činnost ŽP začíná na podzim při organizaci adaptačních kurzů, Barevné podzimní olympiády a pokračuje projektovými dny na zachování českých tradic, např. Dušičky, Mikuláš, vánoční svátky, karneval (spojený s masopustním průvodem).
3. Kromě projektových dnů pomáhá také ŽP pri organizaci dne otevřených dveří na škole a zápisu do 1. tríd. Následuje pomoc při Dni Země, Dni dětí a rozloučení se s uplynulým školním rokem.

1. V průbehu celého školního roku si mohou žáci připomínat neobvyklé Světové dny, které je možno využít jak při výuce, tak i v osobnostní a sociální výchově.
2. Mezi tyto neobvyklé dny patří napr.: Den otců, Den jazyků, Den zdraví, Den manželství apod.
3. Velmi podnětná bývají setkání s bývalými žáky školy, kteří dosáhli významného úspěchu, ať už v oblasti kulturní, sportovní nebo politické.

CEDU

1. Projekty nemusí být pouze záležitostí žákovského parlamentu, v České republice existují i ruzné společnosti, které se snaží podporovat a rozvíjet činnost demokratické výchovy na školách.
2. Jednou z nejznámejších je organizace CEDU – Centrum pro demokratické učení.

Jak to funguje?

1. Po registraci si škola vybere nejúspešnější akci, kterou se podařilo škole a ŽP zorganizovat, a zašle anotaci projektu.
2. Pokud je jejich projekt vybrán, natočí asi 60sekundové video a veřejnost formou online hlasování vybere ty nejzajímavější nahrávky.
3. Zástupci škol jsou společně se zástupci žákovského parlamentu následně pozváni do Prahy, do Senátu ČR ve Valdštejnském paláci, kde projekty hodnotí porota.
4. Pro ty nejinspirativnější jsou připraveny zajímavé ceny.

Jaké typy cílů žákovského parlamentu můžeme mít z hlediska času?

Evaluace a autoevaluace

1. Žákovský parlament hodnotí svou činnost v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.
2. Evaluace i autoevaluace probíhá různými metodami hodnocení, které jsou pro žáky v parlamentu zajímavé a pestré, např. vypracovat SWOT analýzu, uspořádat anketu na sociální síti, při volbách zvolit metodu preferenčních hlasů apod.
3. Evaluaci i autoevaluaci provádí jak koordinátor pomocí sofistikovaných nástrojů, tak i členové ŽP dle svých nápadů, inspirace z internetu nebo různých publikací.

1. Krátkodobé hodnocení a sebehodnocení provádí za pomoci řízených zpětných vazeb, jako jsou zážitkové aktivity (ideálně v měsíčních intervalech).
2. Tyto činnosti členové používají i při pravidelných schůzkách zasedání ŽP.
3. Schopnost vnímat a akceptovat zpětnou vazbu je důležitá činnost, kterou se zástupci parlamentu učí přijímat do života.
4. Po jistém čase fungování ŽP je vhodné, aby sami žáci pojmenovali své přednosti a nedostatky a ohodnotili sami sebe.

1. V průbehu práce žákovského parlamentu je nutné se zaměřit na kooperaci a týmovost.
2. Je vhodné provádět i jednoduché psychologické dotazníky, které zobrazí poměr „sil“ v parlamentu, a efektivně s těmito informacemi pracovat.
3. Při hodnocení zjištených ukazatelů lze opět využít velké množství aktivit, které prezentují týmovou spolupráci a rozdělení týmových rolí ve skupině.

1. Nevyhýbat se pojmenovávat i nešvary, jako je přenášení odpovědnosti na jiné členy, neplnění termínů zadaných úkolů, které zatěžují více některé členy než ty ostatní, kteří se tzv. vezou.
2. Ignorace těchto drobných jevů časem vyústí v konflikty, které skupinu týmově roztríští do podskupin, které proti sobě bojují, místo aby spolupracovaly.
3. Nebát se uplatňovat sankce a výchovná opatření pro nápravu těchto jevů.

Kdo provádí evaluaci a autoevaluaci žákovského parlamentu?

Jak hodnotit

1. Hodnotit vždy po proběhlé aktivitě, tématickém celku, konkrétní akci.
2. Vždy nejdříve chválit, poté citlivě poukázat na to, co se nepovedlo.
3. Kombinovat různé techniky zpětných vazeb – odstranit tak nudu.
4. Vtipné zážitky komentovat s humorem; ale ne vše se dá převést do pozice zábavy – nezlehčovat, neironizovat neúspěchy, zvláště u adolescentních skupin.

1. Zaznamenávat si poznatky z hodnocení a zpětně se k němu vracet, pokud se objeví znovu.
2. Není nutné, aby názor vždy vyjádrili všichni, pečlivě vybírat a po žácích chtít pozitivní i negativní připomínky.
3. Hodnotit vždy proces a výsledek, nikoliv osobnost jedince.

Hodnocení

1. Dlouhodobá hodnocení provádět po uplynutí časového úseku, např. uplynutí poloviny i celé doby působnosti parlamentu, nebo po uskutečněných úkolech, které měly dlouhodobý charakter plnění.
2. Tyto aktivity nejčastěji vede koordinátor.
3. Speciálně by si měl dát pozor při negativních zpětných vazbách, které při neprofesionálním vedení více škodí, než prospívají kolektivu nebo jednotlivci.

1. Hodnocení činnosti a fungování ŽP provádí minimálně dvakrát ročně i samotné vedení školy.
2. ŽP připraví prezentaci činnosti a úspechů, kterých dosáhl v daném období.
3. Úspěšné projekty nejvíce odrážejí úspešnost ci neúspešnost ŽP a zároveň zvyšují jeho dobré jméno a reprezentují školu pred veřejností.
4. Koordinátor zase prezentuje výsledky a problémy na pedagogické radě, kde získává zpětné hodnocení od kolegů.
5. Tyto poznatky poté předkládá ve vhodné formě členům žákovského parlamentu.

1. Doporučuje se naplánovat i malou společenskou událost.
2. Příkladem mohou být např. vánoční besídky s rozdáváním drobných dárečků nebo uzavření školního roku, které vždy znamená změnu žákovského rozvržení a zastoupení uvnitř spolku.
3. Vhodné je poděkovat za práci a využít tuto akci k rozloučení s odcházejícími členy žákovského parlamentu, kterými jsou žáci 9. rocníků.

Na co je důležité se zaměřit při hodnocení?

1. Dále připomenout nový začátek příštího školního roku a naznačit, jaké novinky a vylepšení budou členy spolku čekat v novém období.
2. Bývá zvykem připravit i krátkou prezentaci úspěchu, kterých parlament za své funkční období dosáhl.
3. Samostatný a schopný ŽP si tuto událost dokáže zorganizovat ve své režii pod vedením koordinátora, který ovšem velkou část přípravy i průběhu nechává na žácích.

1. Doporučuje se také měnit způsob a místo oslav (sportovní zápolení, např. minigolf, raut ve školní jídelně, grilování na školním hrišti, oslava v čajovně apod.).
2. Od vedení školy se očekává i finanční podpora pro uskutečnení této akce.
3. Samozřejmostí jsou fotografie z oslavy, které slouží k propagaci.

Použitá a doporučená literatura

1. BEZCHLEBOVÁ, Maria. Kurikulární reforma a společenskovědní vzdělávání v rámcovém vzdělávacím programu pro střední odborné vzdělávání. In: Výchova k demokratickému občanství a vzájemné toleranci v multikulturní společnosti: sborník příspěvku z 11. ročníku Letní školy "Výchova k demokratickému občanství a vzájemné toleranci v multikulturní společnosti". 1. vyd. Editor Miroslav Dopita, Antonín Staněk. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, ISBN 80-244-0952-6.
2. BRANDER, Patricia, Peter KRAPF a Wiltrud WEIDINGER. Kompas: manuál pro výchovu mládeže k lidským právům. Vyd. 1. Editor Rolf Gollob, Peter Krapf. Překlad Eva Potužníková, Martin Potužník. Praha: Argo, 2006, Edice pedagogické literatury. ISBN 80-720-3827-3.
3. BRETT, Peter, Pascale MOMPOINT-GAILLARD a Maria Helena SALEMA. Jak mohou všichni učitelé podpořit výchovu k občanství a lidským právům: rámec pro rozvoj kompetencí. 1. vyd. Editor Rolf Gollob, Peter Krapf. Překlad Vladimír Juva. Brno: Masarykova univerzita, 2012, Edice pedagogické literatury. ISBN 978-80-210-5947-4.
4. Centrum občanského vzdělávání FHS UK. Kompetence pro demokratickou kulturu. Praha, 2017.
5. CECHOVÁ, B. H. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí žáků. Praha: Portál, 2009.
6. FRONEK, Jan, Eliška BUCVANOVÁ a Karel KARAFIÁT. Žákovský parlament na prvním stupni: pomocník pro koordinátora parlamentu. V Praze: Gemini, 2013. ISBN 978-80-905293-9-7.